V letáku o Osace z Internetu syn vyčetl, že by mohlo být něco zajímavého v HEP NAVIO. Jedná se o komplex HEP Five/ HEP NAVIO, kousek od nádraží Osaka. Zřejmě došlo k nějakému nepochopení textu nebo se od doby článku něco změnilo, nic tak moc zajímavého jsme zde nenašli. Jedná se o výškové obchodní domy s kosmetikou a oblečením světových značek, multikina a následně v nejvyšších patrech s různými restauracemi. Zde jsme mj. (snad) pochopili zdejší rezervační systém v restauracích, je-li plno. Prostě se hosté u vchodu zapíší na přiložený papír a čekají až se místo uvolní. Obsluha poté škrtá jména těch, co se již dočkali. Poblíž po cestě na nádraží jsme narazili na informační kancelář v Osace. Zde jsme získali mapu Osaky a pár rad k námi naplánované cestě.
Prvním cílem byl Kyocera Dome Osaka. Jedná se o multifunkční halu, aktuálně převáže využívanou pro utkání baseballu (ten je v Japonsku mj. velmi oblíben). Jedná se o velice velkou halu. V době naší návštěvy v ní probíhalo setkání jehovistů. Jeden z nich nás právě informoval o hale a obecně se pobavil. Sice se zeptal, zda jehovisty známe, zda jsou u nás v ČR, nebyl však nijak vtíravý a víru nevnucoval.
Odtud jsme se vydali na zastávku Imamya, kterou jsme si zvolili jako výchozí pro cestu na Den-Den Town. Nejdříve jsme neodolali a navštívili pro zajímavost zdejší 100 yen shop Seria - tentokrát výhradně s nepotravinářským zbožím. Pravda je to něco jako u nás vše za 35 nebo bankrot ap., je však vše vkusně uspořádáno do regálů jako ve standardním obchodě (tj. na rozdíl od nás). Nakonec jsme neodolali a něco si koupili (ať pro legraci, jako dárek nebo že jsme doma zapoměli vzít a zde se za tu cenu hodí). Poté jsme prošli různými uličkami kolem diskontu s potravinami k Den-den townu. Hned na začátku jsme neodolali a zakoupili pár CD s místní hudbou (po 100 jenech). Ke 4 zakoupeným CD jsme obdrželi i drobný dárek. Po cestě bylo pak mnoho obchůdků s použitou elektronikou (především PC a notebooky - z IBM většinou řada T4x, X4x na novější od IBM jsem nenarazil), dále pak mnoho 100 yen CD/DVD shopů, obchody s čistými CD/DVD médii, pár značkových obchodů (SONY, PANASONIC...). Jak moc bylo vše legální člověk přemýší, když jsme zde viděli i obchod s Windows XP Pro za cca v přepočtu 1000Kč (ale jiné Win na stánku v prodeji nebyly). V nedalekém okolí je pak opět mnoho obchodních uliček především s jídlem a hernami, kde na Vás útočí lákači k navštívení právě jejich zařízení, kteří stále vyvolávají a lákají (jak prodejci Večerního Brna).
Byla to docela fajn tečka za dnem.
Nejsem ani spisovatel ani cestovatel, mnohé mé názory mohou být silně subjektivní.
Doufám však, že mé poznámky z cest mohou být užitečné pro obdobné turisty,
kteří dávají z různých důvodů přednost individuální turistice.
O navštívených místech pak najdete mnoho dalších informací na internetu z jiných zdrojů.
Osobně dávám přednost hostelům z důvodu, že nepožaduji extrémní pohodlí
(pod stanem na festivalech těžko bude větší) a dávám přednost neformálnějšímu přístupu,
častější individuální dostupnosti wifi internetu, kuchyňce a dalším přednostem hostelů.