Dopoledne jsme vyrazili do Nary. Jsme hračičkové s čísly a tak jsme si vybrali vlak v 10:36
s příjezdem do Nary v 11:11. Zde jsme navštívili turistickou kancelář a získali mapu.
Dle mapy jsme zjistili, že park není až tak daleko, aby bylo zapotřebí využít místní autobus (á200jenů).
Po cestě jsme navíc navštívili jeden z místních menších chrámů a zakoupili si ovoce (podobné rynglím) na osvěžení.
Ihned u 5-ti stupňové pagody byla paní, která prodávala ″sušenky″ pro místní srnky/srnce.
Jakmile si někdo z turistů sušenky koupil, ihned se k němu pár srnek seběhlo. No a pokud jim dal,
byly doela neodbytné - především pak srnci. Obdobně jsme dopadli i my. Co nás však zaujalo je to,
že vlastní paní, co sušenky prodávala, neobtěžovali. Vlastní památky jsme zde po ″zklamání″
z Kjóta (proti Kumamotu) již nenavštěvovali zevnitř, ale jen prohlíželi zvenku.
Na druhé straně je fakt, že já sám jsem spíš na přírodu a prohlídky interiérů nejsem schopen až tak ohodnotit.
Poté jsme si především prošli park. Po cestě jsme potkali několik informačních kanceláří
(celkem v Naře a jejím parku snad více než 5).
V Obou informačních centrech (u nádraží a poté jedné v parku, kde byla vyhlídková terasa)
byla obsluha velice milá, ochotná, ale přitom nevtíravá.
Celkově návštěva Nary stála za to a mohu ji také doporučit.
Z Nary jsme jeli zpět do Osaky navštívit Korea Town, mj. také kvůli tomu,
že zde měli mít doporučovaná jídla k ochutnání - Takojaki a Okonimiaki
(pokud jsem se upsal, omlouvám se, v latince tam nikde jejich název asi neobjevíte
- alespoň nám se to nepovedlo - tak jste odkázáni na ústní domluvu).
Tato část na mapě není příliš podrobná, dá se však najít (pokud by člověk náhodou bloudil -
Korea Town končí u řeky, kterou by nemělo být lehké minout).
Po výstupu z vlaku nás uvítala dlouhá obchodní pasáž (zastřešená ulice),
které jsou zde, jak zjišťujeme velice časté.
Po projití pasáže jsme dle mapy prošili několika ulicemi a nakonec poměrně rychle
Korea Town našli - přes ulice jsou každých několik metrů transparenty s Kojejským znakem
na boku a uprostřed je brána s nápisem Korea Town.
Jedná se především asi o tuto ″jednu″ ulici s pár postraními uličkami.
Je zde především plno krámků s masem a různými upravenými (v omáčkách ap.) houbami a
zeleninou (kimuchi - kimuči), s kořením ap.
Také jsou zde různé kavárničky a drobné restaurace.
Obchodů s oblečením ap. jsme tu viděli jen pár.
V jedné restauraci jsme se na takojaki a okonomijaki zeptali, zde nám řekli,
že jej nemají, tak jsme se zeptali, kde bychom jej mohli najít.
Po poradě s kolegyní nám servírka ukázala směr, bohužel však pro nás
se slovním vysvětlením pouze v japonštině. Po cestě jsme ještě navštívili kavárničku,
kde to vypadalo, že se možná anglicky domluvíme - odhad byl správný.
Zde nám cestu vysvětlili a dle ní jsme správnou hospůdku našli.
V podstatě byla až když jsme opustili Korea Town (vraceli jsme se - tj. směrem
od řeky k nádraží) po pravé straně.
Zde sice také člověk s angličtinou neprorazí, názvy jídel a ruce pomohly k tomu,
že jsme zjistili, že takojaki sice nemají, mají však okonomijaki.
Ještě zbylo vybrat, zda si přejeme s masem nebo s chobotnicí (zde pomohla ukázka ingrediencí).
Byli jsme 2 a tak jsme si dali jedno tak a druhé onak.
Poté, co od stolu (seděli jsme ″u pultu″) odešli hosté ještě nás přesadili tam.
Tak jako u pultu před námi byl ″horký″ plát, tak tento byl i uprostřed stolu.
Po chvíli čekání jsme obdrželi specielní placku (odhadem dost se zeleninou) s vybraným masem.
Tuto Vám prostřou na kovový horký plát uprostřed stolu.
Placku pak krájíte přiloženou ″lopatičkou″ a následně jíte buď
přímo z plátu nebo si přeskládáte na přiložený talířek.
Po večeři jsme si ještě doprošli Korea Town.
Vzhledem k tomu, že pomalu již většinu krámků zavírali,
nás zase tak moc nezaujal (ale stojí za to vidět, možná však více ve dne, ne až navečer).
Nakonec jsme zase šli na vlak a jeli se ještě jednou podívat k DEN-DEN Town a
především do okolních pasáží (jen tak pokochat a nasát atmosféru).
Nejsem ani spisovatel ani cestovatel, mnohé mé názory mohou být silně subjektivní.
Doufám však, že mé poznámky z cest mohou být užitečné pro obdobné turisty,
kteří dávají z různých důvodů přednost individuální turistice.
O navštívených místech pak najdete mnoho dalších informací na internetu z jiných zdrojů.
Osobně dávám přednost hostelům z důvodu, že nepožaduji extrémní pohodlí
(pod stanem na festivalech těžko bude větší) a dávám přednost neformálnějšímu přístupu,
častější individuální dostupnosti wifi internetu, kuchyňce a dalším přednostem hostelů.