Zápisky z dovolené v Japonsku 2010

Příprava 0.Den 1.Den 2.Den 3.Den 4.Den 5.Den 6.Den 7.Den 8.Den 9.Den
10.Den 11.Den 12.Den 13.Den 14.Den 15.Den 16.Den 17.Den Závěr
Výdaje
Foto
Zpět na seznam

Den 5 - Beppu/Mt.Aso


Ráno jsme se vzbudili těsně po půl sedmé. Vzhledem k tomu, že nám jel za půl hodiny vlak tak jsme opustili hostel hodně ve spěchu (pravda, počítali jsme s tím, že tento nestihneme a pojedeme dalším cca o 3 hodiny později). Vlak jsme stihli. Jeli jsme do KUMAMOTO a zde jsme přesedali na express do Beppu. No málem jsme jej nestihli, neboť jsme se včera dívali odkud daným směrem jezdí vlaky, na daném nástupišti však žádný vlak nebyl. Tak jsme seběhli rychle k turniketům, kde jsme se zeptali. Zde nám řekli, že jede z nástupiště 4 a ukázali nám modrou čáru na zemi, která nás dovede (a dovedla) na nástupiště. Vlak jsme přece jen stihli a mohli vyrazit do ASO.
Na internetu jsme se dozvěděli, že je možné letět nad Mt.Aso vrtulníkem za, dle našich představ, velice příjemných podmínek. Tak jsme zjišťovali, zda je informace pravdivá. Pravdivá se ukázala, chybná byla však představa o tom, odkud se létá. Na internetu bylo správně uvedeno, že je to poblíž muzea vulkánu ASO. Ten však nebyl, jak jsme si mysleli, přímo v Aso, ale poblíž vlastní sopky (druhá zastávka před zastávkou autobusu u lanovky k vyhlídce u sopky). Zastávka, odkud létá vrtulník je ještě o jednu dále za muzeem, tedy předposlední před ″sopkou″. Cena letu (cca 4 min) nad sopkou ve vrtulníku činí opravdu 5000 jenů (aktuálně cca 1150 Kč) na osobu (je možná ještě jedna varianta 2x dražší, dle mého je základní varianta plně dostačující, cena pro dítě je 4500/9000 jenů). Vrtulník je celkem pro 4 osoby - pilota a max. 3 cestující. Pokud se pro danou atrakci rozhodne dvojice, zůstává 3.místo neobsazeno bez jakéhokoli doplatku. Za letu, kdy z vrtulníku pohlížíte přímo do jícnu Vám pilot současně dělá fundovaného průvodce. Opravdu se jedná o perfektní zážitek, který stojí za to.
Od heliportu jsme již šli k sopce pěšky (vynechali jsme lanovku a šli k vrcholu pěšky - lanovka je zde opravdu jen pro to, aby nebylo nutno šlapat pěšky :-) ). Naopak pokud jdete pěšky, ještě před vrcholem je chodník k dalším kráterům. Po daném chodníku jsme se vydali a prošli se chvíli i po ″poli sopečného prachu″ a následně se vrátili na hlavní cestu a vyšli k jícnu (dalo by se po něm dojít k druhé lanovce a v podstatě pěšky jít přes hory na jinou zastávku vlaku).
Zde jsme si jícen prohlédli i z vyhlídky. Pohled odtud však byl opravdu jen zlomek toho zážitku, co bylo možné vidět z vrtulníku. Jedině, že na to bylo víc času (zase na to, co bylo vidět odtud, by stačil ten čas, co jsme měli při pohledu z vrtulníku). Pak jsme sešli dolů k autobusu, zde si koupili lístek (prodává se ve stejném ″stánku″ jako lístky na lanovku), dojeli k vlaku a dál vlakem pokračovali do Beppu. V Aso sice již byla místa v místenkových vozech vyprodána, nebyl však problém nasednout a posadit se ve vagóně bez místenek.
Po příjedzu do Beppu jsme po dřívějších zkušenostech neriskovali bloudění po městě s batohy a zavolali jsme p.Sládkovi z nádraží a ten si nás vyzvedl a dovezl do apartmánu. Zde po příjezdu se za námi ještě stavil a povykládal nám co je kde zajímavého, kde se nejlépe najíst, kde nejlépe nakoupit jídlo na snídaně, kam je nejlépší jít se vykoupat do ″onsen-ů″ a mnoho dalších užitečných informací. K tomu dává k dispozici jak mapku blízkého okolí, tak orientační mapu Beppu a další propagační materiály (ano, ty samé, jako je možné v otevírací době získat v turistické informační kanceláři na nádraží, ta je však mnohdy - tak jako v našem případě - zavřená). Současně jsme se dohodli na zítřejší ranní návštěvu přírodního onsenu v horách a také zítřejší večerní procházku městem.






Nejsem ani spisovatel ani cestovatel, mnohé mé názory mohou být silně subjektivní.
Doufám však, že mé poznámky z cest mohou být užitečné pro obdobné turisty, kteří dávají z různých důvodů přednost individuální turistice. O navštívených místech pak najdete mnoho dalších informací na internetu z jiných zdrojů.
Osobně dávám přednost hostelům z důvodu, že nepožaduji extrémní pohodlí (pod stanem na festivalech těžko bude větší) a dávám přednost neformálnějšímu přístupu, častější individuální dostupnosti wifi internetu, kuchyňce a dalším přednostem hostelů.